Fyzioterapie, která není zdravotní službou, de facto neexistuje. Kdo nabízí služby fyzioterapeuta, musí splňovat podmínky poskytování zdravotních služeb. Prostory, ve kterých služby fyzioterapeut poskytuje, musí splňovat hygienické podmínky a požadavky na technické a věcné vybavení. Personál musí splňovat kvalifikační předpoklady.
Výjimkou je péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta/klienta, kdy lze poskytovat péči, která nevyžaduje potřebné věcné a technické vybavení používané ve zdravotnickém zařízení. 
Můžete být plně kvalifikovaný fyzioterapeut, ale pokud provádíte činnost fyzioterapeuta mimo zdravotní zařízení, třeba ve fitness centru, jedná se o neoprávněné podnikání. Pokuta za tuto činnost je do 1 milionu korun. Úřady jsou v této věci bohužel poměrně liknavé a zatím platí, že kde není žalobce, není také soudce. Další problémem je také to, že pokud vás někdo nahlásí na některý z úřadů (krajský úřad, finanční úřad nebo policii), stále je otázkou, zda stačí, že služby neoprávněně nabízíte nebo je třeba prokázat, že je skutečně poskytujete. Což samozřejmě neznamená, že byste měli obcházet zákon a poskytovat služby mimo zdravotnické zařízení.
Poskytování služeb bez registrace stírá již tak tenkou linii mezi fyzioterapeuty a jinými profesemi. Jestliže chceme, aby nás jak odborná, tak laická veřejnost vnímala jako zdravotníky, musíme se jako zdravotníci chovat. Je třeba si uvědomit, že rozsah i obsah odbornosti fyzioterapeuta je mnohem větší než trenéra nebo pohybového specialisty (byť šikovného). Ano, administrativa spojená s registrací a zřizováním zdravotnického zařízení je poněkud náročnější, stejně jako následné vedení praxe, ale myslím, že si to náš obor zaslouží.
Pokud si nevíte se založením praxe rady, obraťte se na mě na kristkova@fyziomentor.cz, pomůžu vám zorientovat se.
