Ať se Vám to líbí, nebo ne, je dle zákona č. 201/2017 Sb. celoživotní vzdělávání (CŽV) povinností každého zdravotníka, tedy i fyzioterapeuta. Je to logické, neboť medicína jde stále dopředu a ten, kdo chce vést svou praxi v souladu s nejnovějšími poznatky vědy, by se měl soustavně vzdělávat.
Škola, byť sebelepší, Vám dá pouze základ a je třeba své vědomosti rozšiřovat a konfrontovat s praxí. Fyzioterapeuti už navíc nejsou holky pro všechno a je třeba se specializovat na určitou problematiku. A proto je třeba se soustavně vzdělávat.
Forem vzdělávání je mnoho – od certifikovaných kurzů a účasti na kongresech, přes publikační a pedagogickou činnost až například po studium odborné literatury.Přesný výčet forem CŽV naleznete ve výše zmíněném zákoně a souvisejících předpisech.
Bohužel se zrušením tzv.kreditního systému při novelizaci zákona 96/2004 Sb. tak trochu s vaničkou vylilo i dítě. Kreditní systém nebyl dokonalý, měl své mouchy a určitě by bylo dobré jej změnit. Jeho zrušením se ale úplně zrušil jakýkoliv systematický přehled o vzdělávání fyzioterapeutů. V současné době je tedy sice stále platná povinnost CŽV, ale je otázkou, kdo je momentálně zodpovědný za kontrolu systému CŽV a zda, jak a komu tuto povinnost prokazovat. Dle některých je toto povinností zaměstnavatele. Kdo ale bude kontrolovat (a zda vůbec) fyzioterapeuty samostatně pracující? Zde je to již na zodpovědnosti každého jedince samostatně.
Bohužel, postgraduální vzdělávání není zrovna levnou záležitostí. Některé kurzy jsou navíc relativně dlouhé, takže kromě peněz a energie Vám zaberou také dost času. A je tedy jasné, že ne u všech (ať už zaměstnanců nebo zaměstnavatelů) je tato povinnost přijímána s radostí. UNIFY se snaží podpořit zájem o ČZV vyjednáním zvýšením úhrad zdravotních pojišťoven (ZP) pro držitele certifikátu CŽV, nicméně pro fyzioterapeuty pracující beze smluv se ZP není bonifikace zatím žádná.
Foto: Pixabay
