Sedíte v čekáně u lékaře a vytahujete telefon, abyste vyřídili několik mailů? Odvezete dítě na trénink a zatímto ono sportuje, vy si do seznamu v mobilu píšete úkoly na další den? Jedete autobusem a byť je to jen pár zastávek, vytahujete telefon, abyste vytvořili nový příspěvek na sociální sítě? Děláte to takto pravidelně? Snažíte se využít každičkou volnou minutu svého času k práci, protože je to přece tak pohodlné a ušetří vám to spoutu času? Pokud jste odpověděli ano, gratuluji vám, právě jste se lapili do sítí mikropráce.
Mikropráce neboli využívání každé volné chvilky dne k práci je fenomén, který díky chytrým telefonům a technologiím pomalu, ale jistě infilturuje naše životy a dříve nebo později se s ním setká každý, kdo pracuje sám na sebe.
Zní to lákavě a na první pohled to vypadá neškodně. Co může být špatně na tom, že ve chvílích, kdy se kolem nás odehrávají (pro nás) nezajímavé aktivity, doděláme práci, na kterou bychom si museli jinak udělat čas? Proč nevyřídit maily, telefonáty nebo zprávy, ketré bychom stejně jednou vyřídit museli?
Záludné na mikropráci je to, že je krajně návyková a v dlouhodobém horizontu vytváří tlak na výkon a stres. Chvíle odpočinku a nicnedělání jsou v našem životě důležité. Pocit, že musíte neustále “něco” dělat, ukázat světu, jak jste produktivní a efektivní, stihnout vše a ještě více než konkurence, je nejlepší a nejkratší cesta k vyhoření a zdravotním problémům. Náš mozek ani tělo nejsou perpetum mobile a potřebují ke správnému fungování střídání práce a odpočinku. Žádné auto nemůže jet neustále na plný plyn, to jistě všichni chápeme. Proč to tedy chceme po sobě?
Ve své praxi terapeuta vídám, jak mnoho lidí nedokáže relaxovat, neumí vnímat své tělo. A to tělo jim to jednoho krásného dne spočítá a vrátí i s úroky. Problém je v tom, že když nevnímáte své tělo a neumíte odpočívat, hůře se napravují případné bolístky a zdravotní problémy.
Pokud tedy vytahujete v každičké chvíli volna telefon, abyste ještě něco dodělali do práce, zastavte se. Telefon odložte a místo toho zkuste jen chvíli být, užít si přítomný okamžik. Jestliže jste se již do osidel mikropráce dostali příliš daleko, pravděpodobně vám to hned nepůjde. Přepnout z maximálního vytížení do vyklidněné mysli, je úkol hodný trénovaného budhistického mnicha a pravděpodobně se vám nepovede. Navíc mnoho z nás bude mít pocit, že potřebují nějaký úkol a pouhé zírání do okolí je přece velmi neefektivní a neproduktivní. Zkuste se tedy zaměřit na své tělo, začněte hýbat jeho jednotlivými částmi, prsty na nohou a na rukou, zatínejte a povolujte svaly, vnímejte pohyb, napětí a následné uvolnění. (Ne, opravdu nemusíte počítat opakování 🙂 ) Vsedě přenášejte váhu ze strany na stranu, vpřed a vzad, rotujte ramena vůči pánvi, uklánějte se ze strany na stranu, vyhrbte se a prohněte v zádech. Zkuste se pomalu procházet, zkraťte krok a sledujte, jak pokládáte nohy na zem. Pokud to prostředí a okolnosti dovolí, vyzujte se a vnímejte terén pod nohama. “Pokročilí” se mohou začít soustředit na svůj dech a pracovat s ním. Vnímat různé části hrudníku, hrát si s délkou nádechu a výdechu. Odpočinek dopřejte i vašim očím. Klidně je zavřete, chvíli si třete ruce a pak je na zavřené oči přiložte, vnímejte teplo z vašich prstů a dlaní. Za zavřenými víčky pak můžete s očima lehce pohybovat ze strany na stranu, nahoru a dolů nebo s nimi koulet doprava a doleva. Můžete také zkusit ostřir na nějaký vzdálený předmět nebo naopak koukat neurčitě do dálky.
Ať už si z nabízených aktivit vyberete cokoliv, důležité je nechat mobil v kabelce, batohu nebo kapse a nenechat se zlákat tím kouzelným…”jenom se mrknu”.
Věřte tomu, že ta “chvilka” váš pracovní život nespasí, nic zásadního se během ní nestane, nic nepropásnete, ale vaše tělo si to bude pamatovat, ať už to špatné nebo to dobré, co s ním v té chvilce uděláte. Rozhodnutí je na vás.
