Mikropráce neboli využívání každé volné chvilky dne k práci je fenomén, který díky chytrým telefonům a technologiím pomalu, ale jistě infilturuje naše životy a dříve nebo později se s ním setká každý, kdo pracuje sám na sebe.

Zní to lákavě a na první pohled to vypadá neškodně. Co může být špatně na tom, že ve chvílích, kdy se kolem nás odehrávají (pro nás) nezajímavé aktivity, doděláme práci, na kterou bychom si museli jinak udělat čas? Proč nevyřídit maily, telefonáty nebo zprávy, ketré bychom stejně jednou vyřídit museli?

Záludné na mikropráci je to, že je krajně návyková a v dlouhodobém horizontu vytváří tlak na výkon a stres. Chvíle odpočinku a nicnedělání jsou v našem životě důležité. Pocit, že musíte neustále “něco” dělat, ukázat světu, jak jste produktivní a efektivní, stihnout vše a ještě více než konkurence, je nejlepší a nejkratší cesta k vyhoření a zdravotním problémům. Náš mozek ani tělo nejsou perpetum mobile a potřebují ke správnému fungování střídání práce a odpočinku. Žádné auto nemůže jet neustále na plný plyn, to jistě všichni chápeme. Proč to tedy chceme po sobě?

Ve své praxi terapeuta vídám, jak mnoho lidí nedokáže relaxovat, neumí vnímat své tělo. A to tělo jim to jednoho krásného dne spočítá a vrátí i s úroky. Problém je v tom, že když nevnímáte své tělo a neumíte odpočívat, hůře se napravují případné bolístky a zdravotní problémy.

Pokud tedy vytahujete v každičké chvíli volna telefon, abyste ještě něco dodělali do práce, zastavte se. Telefon odložte a místo toho zkuste jen chvíli být, užít si přítomný okamžik. Jestliže jste se již do osidel mikropráce dostali příliš daleko, pravděpodobně vám to hned nepůjde. Přepnout z maximálního vytížení do vyklidněné mysli, je úkol hodný trénovaného budhistického mnicha a pravděpodobně se vám nepovede. Navíc mnoho z nás bude mít pocit, že potřebují nějaký úkol a pouhé zírání do okolí je přece velmi neefektivní a neproduktivní. Zkuste se tedy zaměřit na své tělo, začněte hýbat jeho jednotlivými částmi, prsty na nohou a na rukou, zatínejte a povolujte svaly, vnímejte pohyb, napětí a následné uvolnění. (Ne, opravdu nemusíte počítat opakování 🙂 ) Vsedě přenášejte váhu ze strany na stranu, vpřed a vzad, rotujte ramena vůči pánvi, uklánějte se ze strany na stranu, vyhrbte se a prohněte v zádech. Zkuste se pomalu procházet, zkraťte krok a sledujte, jak pokládáte nohy na zem. Pokud to prostředí a okolnosti dovolí, vyzujte se a vnímejte terén pod nohama. “Pokročilí” se mohou začít soustředit na svůj dech a pracovat s ním. Vnímat různé části hrudníku, hrát si s délkou nádechu a výdechu. Odpočinek dopřejte i vašim očím. Klidně je zavřete, chvíli si třete ruce a pak je na zavřené oči přiložte, vnímejte teplo z vašich prstů a dlaní. Za zavřenými víčky pak můžete s očima lehce pohybovat ze strany na stranu, nahoru a dolů nebo s nimi koulet doprava a doleva. Můžete také zkusit ostřir na nějaký vzdálený předmět nebo naopak koukat neurčitě do dálky.

Ať už si z nabízených aktivit vyberete cokoliv, důležité je nechat mobil v kabelce, batohu nebo kapse a nenechat se zlákat tím kouzelným…”jenom se mrknu”.

Věřte tomu, že ta “chvilka” váš pracovní život nespasí, nic zásadního se během ní nestane, nic nepropásnete, ale vaše tělo si to bude pamatovat, ať už to špatné nebo to dobré, co s ním v té chvilce uděláte. Rozhodnutí je na vás. 

Nebo se naopak cítíte pevní v kramflecích? Protože když to přece dokázali ostatní, jistě na tom nebude nic těžkého. Navíc na Facebooku a Instagramu je tolik úspěšných kolegů a Vy už se vidíte jako jeden z nich.

Ani jeden z přístupů není při zakládání vlastní praxe dobrý.  Jestliže se bojíte, zamyslete se nad tím, čeho a proč se vlastně bojíte. Pokud Vás od vlastního podnikání odrazují lidé z Vašeho okolí, kteří to s Vámi „myslí dobře“, neposlouchejte je, to jsou jejich strachy, ne Vaše. Strach Vás může paralyzovat natolik, že se k tomuto kroku nikdy neodhodláte.

Pokud si vše představujete jednoduše a věříte, že Vás na této cestě nepotká žádný karambol nebo úskalí, zvažte dobře Vaše rozhodnutí. Možná jste dítě Štěstěny, ale možná to taky s velkým zklamáním po pár měsících či letech zabalíte. Vrhnout se po hlavě do neznámých vod může vést k tomu, že se v nich prostě utopíte.

Jak z toho tedy ven? Pokud si zakládáte vlastní praxi, je potřeba si v prvé řadě ujasnit hlavní důvod, proč to děláte. Je Vaší motivací snaha být vlastním šéfem a nezodpovídat se někomu jiném? Chcete si nakládat s vlastním časem, jak se Vám zlíbí? Nebo Vás žene vidina finančního úspěchu?

Jakmile víte, proč byste si měli vlastní praxi založit, zamyslete se nad tím, co tomu budete muset obětovat. Protože když pracujete sami na sebe, má to své plusy, ale i mínusy. Jestliže si nejste jistí, co Vás toto rozhodnutí bude stát, doporučuji navštívit zkušeného kolegu či kolegyni, kteří už nějakou dobu podnikají a na vše se jich narovinu vyptat. Napište si seznam Vašich očekávání a seznam toho, co Vás to bude stát. Není totiž všechno zlato, co se třpytí a každá mince má dvě strany.

Určitě Vám také pomůže zodpovědně celou cestu naplánovat, promyslet a propočítat. Zamyslete se nad tím, kdo budou Vaši klienti, jaké služby jim budete nabízet a co Vás odlišuje od konkurence. Promyslete i ryze praktické věci, například kde budete mít ordinaci, kolik bude nájem a služby, jak se o Vás lidé dozvědí a jak se k Vám budou objednávat, kolik času denně budete pracovat, jak se zajistíte pro případ nemocenské nebo po dobu dovolené, jaké budou Vaše ceny, jaká bude Vaše výplata a mnohé další. Vytvořte si komplexní plán a nechte si ho zkouknout někým, kdo se v oboru a ve vlastním podnikání už nějakou dobu pohybuje. Ne všechno musíme zažít na vlastní kůži, abychom tomu museli věřit.

Pokud si nejste jistí, čím začít, napište mi na kristkova@fyziomentor.cz, ráda Vám se vším pomohu.

Škola, byť sebelepší, Vám dá pouze základ a je třeba své vědomosti rozšiřovat a konfrontovat s praxí. Fyzioterapeuti už navíc nejsou holky pro všechno a je třeba se specializovat na určitou problematiku. A proto je třeba se soustavně vzdělávat.

Forem vzdělávání je mnoho – od certifikovaných kurzů a účasti na kongresech, přes publikační a pedagogickou činnost až například po studium odborné literatury.Přesný výčet forem CŽV naleznete ve výše zmíněném zákoně a souvisejících předpisech.

Bohužel se zrušením tzv.kreditního systému při novelizaci zákona 96/2004 Sb. tak trochu s vaničkou vylilo i dítě. Kreditní systém nebyl dokonalý, měl své mouchy a určitě by bylo dobré jej změnit. Jeho zrušením se ale úplně zrušil jakýkoliv systematický přehled o vzdělávání fyzioterapeutů. V současné době je tedy sice stále platná povinnost CŽV, ale je otázkou, kdo je momentálně zodpovědný za kontrolu systému CŽV a zda, jak a komu tuto povinnost prokazovat. Dle některých je toto povinností zaměstnavatele. Kdo ale bude kontrolovat (a zda vůbec) fyzioterapeuty samostatně pracující? Zde je to již na zodpovědnosti každého jedince samostatně.

Bohužel, postgraduální vzdělávání není zrovna levnou záležitostí. Některé kurzy jsou navíc relativně dlouhé, takže kromě peněz a energie Vám zaberou také dost času.  A je tedy jasné, že ne u všech (ať už zaměstnanců nebo zaměstnavatelů) je tato povinnost přijímána s radostí. UNIFY se snaží podpořit zájem o ČZV vyjednáním zvýšením úhrad zdravotních pojišťoven (ZP) pro držitele certifikátu CŽV, nicméně pro fyzioterapeuty pracující beze smluv se ZP není bonifikace zatím žádná.

Foto: Pixabay

Výjimkou je péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta/klienta, kdy lze poskytovat péči, která nevyžaduje potřebné věcné a technické vybavení používané ve zdravotnickém zařízení.

Můžete být plně kvalifikovaný fyzioterapeut, ale pokud provádíte činnost fyzioterapeuta mimo zdravotní zařízení, třeba ve fitness centru, jedná se o neoprávněné podnikání. Pokuta za tuto činnost je do 1 milionu korun. Úřady jsou v této věci bohužel poměrně liknavé a zatím platí, že kde není žalobce, není také soudce. Další problémem je také to, že pokud vás někdo nahlásí na některý z úřadů (krajský úřad, finanční úřad nebo policii), stále je otázkou, zda stačí, že služby neoprávněně nabízíte nebo je třeba prokázat, že je skutečně poskytujete. Což samozřejmě neznamená, že byste měli obcházet zákon a poskytovat služby mimo zdravotnické zařízení.

Poskytování služeb bez registrace stírá již tak tenkou linii mezi fyzioterapeuty a jinými profesemi. Jestliže chceme, aby nás jak odborná, tak laická veřejnost vnímala jako zdravotníky, musíme se jako zdravotníci chovat. Je třeba si uvědomit, že rozsah i obsah odbornosti fyzioterapeuta je mnohem větší než trenéra nebo pohybového specialisty (byť šikovného). Ano, administrativa spojená s registrací a zřizováním zdravotnického zařízení je poněkud náročnější, stejně jako následné vedení praxe, ale myslím, že si to náš obor zaslouží.

Pokud si nevíte se založením praxe rady, obraťte se na mě na kristkova@fyziomentor.cz, pomůžu vám zorientovat se.

Zní to skvěle. Kdo z nás by někdy v práci nepřivítal zkušenějšího kolegu, někoho, kdo nám poradí v zapeklitých situacích a provede nás úskalími pracovního života.

Ve velké části firem je to samozřejmostí. Než se postavíte na vlastní nohy, drží nad Vámi ochrannou ruku starší kolega, který už ve firmě něco zažil, ví, jak to tady chodí a ukazuje i Vám, jak zvládnout různé situace. Připravuje Vás na zapeklitosti, díky němu zjišťujete finty a fígle, na které byste jinak dlouho přicházeli sami.

Ve vlastním podnikání je to trochu složitější. Většina nováčků se do byznysu vrhne po hlavě a bez rozmyslu a teprve postupně si (většinou stylem pokus – omyl) nachází svou cestu. Někdo v jejím průběhu zjistí, že by potřeboval poradit a obrátí se na byznys poradce. Když má štěstí, narazí na někoho, kdo je schopen vidět v souvislostech a myslí i na pár let dopředu. Je schopen Vás pomalu ale jistě vést k cíli. Neslibuje rychlé zbohatnutí během pár měsíců, naopak Vás naučí budovat silný a stabilní základ, Váš podnik, firmu.

Pokud chcete pracovat jako fyzioterapeut samostatně, musíte se na Vaši práci dívat jako na podnikání. A zdravé podnikání by mělo být stabilní. Bohužel Vás to na škole nikdo nenaučí. Co víc, o podnikání se zde nedozvíte zhola vůbec nic. Tedy alespoň nic, co byste mohli použít. Proto je dobré, než se do toho vrhnete po hlavě, zkusit si najít mentora. Staršího, zkušenějšího. Někoho, kdo už ty chyby udělal a alespoň Vás bude před nimi varovat. Ne všechno musíme zažít na vlastní kůži, abychom tomu museli věřit.

Fyzioterapie jako podnikání má svá specifika. Je třeba orientovat se v mnoha zákonech, vyhláškách a normách. Je nutné zvládnout cash flow, umět si vyplácet pravidelnou mzdu, tvořit rezervu, delegovat část práce na někoho jiného, abyste se mohli věnovat klientům. Denně komunikovat s klienty, kteří Vám svěřují to nejcennější, co mají, své zdraví a zdraví svých dětí. Dnešní fyzioterapeut už není holka pro všechno, je třeba se specializovat a adekvátně tomu budovat a posilovat své jméno a mnoho a mnoho dalšího.

Sama jsem si všemi těmito stádii prošla a v živé paměti mám to čiré zoufalství, kdy jsem oslovila Roberta Vlacha jako naši poslední záchranu. Bylo to pro mě skutečně buď a nebo. Robertovi se podařilo vrátit mě a naši firmu na správnou cestu a ukázat mi směr, kterým jít. Dodnes jsem mu za to nesmírně vděčná. Díky němu jsme také objevila Dominiku Špačkovou a stala je její klientkou a žačkou. Díky ní jsem objevila krásu slowbyznysu, tedy ziskového, stabilního a dlouhodobě udržitelného podnikání.

Pokud máte pocit, že bych mohla teď já pomoci Vám, ozvěte se mi na kristkova@fyziomentor.cz. Probereme vše, co Vás trápí a určitě společně najdeme řešení.